a vítr pořád fouká
Hele, kluci, já bych to nechala bejt, půl hodiny se sem nemůžu dostat, ždímu si voko do zdi, co jsem si to tak mohla dát za heslo, když jsem byla mladá, bezdětná, chtivá, kdyby tu aspoň neřvala televize. Měla zůstat ta přenosná, co nebyla vůbec slyšet, děti vždycky začly brečet, že nic neslyšej, takže nebyla slyšet už vůbec, do toho začal z půdy řvát Ten Můj, že nesměj řvát a děti řvaly:"Cožeéééééééééééé, my tě neslyšíme?" Naštěstí pes, co je u nás na dožití, je úplně hluchej, což nikdo nečekal, mám jistou, protože jsem mu zařvala trubkou vod vysavače přímo do ucha a von jen vystrčil víc packy. No hlavně asi šlo vo mý dožití, protože pes je tak v cajku, jak já nikdy. ... Abych si ulevila, že jsem stále vobézní, stará a kleslo mi jedno víčko, vystříhala jsem si třetinu hlavy na kůži, aby aspoň někdo z nás byl pankáč, když už Ten Můj teď ztloustnul a jezdí na bílým čínským fichtlu do práce. Nosí moje boty, kalhoty, šátek, helmu rukavicebrejle, protože je furt hubenější než já, hajzl. Ale je mi jasný, že za pár dní už přijde doktorka z televize a všem vám to řekne:"..teda takový extrém jsem ještě nepoznala, slečna Lena jí strašně zdravě, hodnoty má výborné, možná se jedná o genetickou poruchu, ale všimněte si, jak je krásná! ta žena trpí.." No, účes mi moc nepomoh, sousedka vo mně roznesla, že jdu na voperaci s hlavou, takže mi furt někdo volal, vona teda není moc chytrá, maj 3 exekuce na baráky a když přijde kupec vod realitky rychle vodveze tátu do marketu, jakože velkej nákup, maj doma už strašně moc mouky ze slevy, ale zase jsou pořád na vzduchu.
Ještě že mám ty svý krásný Buřty, Elis má rozcuchaný dlouhý vlasy, vypad jí zub a ve školce platí za hogo, což se divím, protože všechny cedulky s názvama továrny jí stříhám, aby nezblbla-pak mi to nechtěj vzít do Kotců na bazar za tři koruny, protože "pani, to neni poznat, co to je za značku!", budho kurva do hajzlu, co to je za svět. Sama se tady plouhám v podprsence "bejvalá kojenecká, nyní nechtěná holubičí šeď". Máca nosí jenom holínky klobouk a klacek, nic mezitím... Ale zase mě pozvala Marion, ať s nima jdu do trojky, že je starej mlsnej; každopádně jsem s ní musela zaklepat vo garáž, protože její Bojler ma 152kg, Marion pětadevadesát, teď já a kde bysme to asi tak dělali, když je nosnost panelu 300 kilo na metr čtvereční, že bych stála ve sklepě a flákala ho do patra smetákem přes pinďoura? Takhle matka zakázal otci akvárko, že by na něj musel koukat dalekohledem vod věšáku z chodby, protože by urval půl bytu při přiblížení. .. Takže to nevyjde, což se mi ulevilo, že už se nemusím tolik smát.
Fakt se mám dobře, akorát nesmím moc do knihovny, chodím tam vokolo hřbetů a pak začnu pomalu brečet, furt víc, snažím se bejt potichu, ale děsně řvu a protože tam musím bejt polonahá, abych nevodnesla v prdeli Korán, smrkám si do žádanek a nevím proč, asi jak je tam to ticho a mně běží ten život a furt zatáčky. Pak se plížim rozmatlaná a rudá, v ruce Obrábění dřeva nebo něco severskýho, vypadám tak podezřele, no nevim... Ale to si můžu vrtět hlavou furt, ráno Ten Můj hledal stativ, kameru, kazetu, tepláky, aby natočil sýkorku, jak rve chlupy z veverky, aby si postavila hnízdo, trvalo to hodinu, já mezitím umyla 4 vokna, aby nás zase moc nezachvátila pozie a nezačali jsme se spolu točit rychle dokola. Pak šel Ten Můj dodělat kanalizaci, tlouk do toho jak Vorloj, utrhla se mu palice a vlítla mu do šestimetrovýho sesazenýho kusu, no nedostal jí ven silou, řevem, vodou; já uvařila pro 6 lidí z jedný řepy a makrely....
TM už nikdy nebude mít prstenový vlasy do pasu, vlastně je nechce ani na krku, někdy mi chybí ...
